Komentáře

1 Marek Slavík Marek Slavík | E-mail | Web | 24. července 2007 v 22:40

Dovoluji si připojit malý komentář.

Náhodou jsem na netu objevil tyto stránky a z části si přečetl technologické postupy při výstavbě obrazu Evžena Habsburského. Vcelku zde není nic s čím bych nesouhlasil, ale:

Nenacházím zde zásadní informace o druhu šepsu, olovnatá běloba se již nevyrábí a i přes to že je možnost si ji z pigmentu vymíchat-je prudce jedovatá i při malém množství (například vdechnutí). Je možnost při vysvětlované podmalbě použít bělobu kremžskou (která již olovo neobsahuje), ale zakoupené pigmenty nanesené v pastě téměř neschnou. Lněný olej ve větším množství značně žloutne-použil bych ředěný polymerovaný, alespoň při závěrečné malbě - lasuovaný olejem třeba makovým. Nežli honit barevnost lasurami bych se spíše sažil barevnost trefit alla prima a při potřebě lehce dolasuroval. Nehledě na to, že řada malířů podmalby vůbec nedělala!!!

Student klasických malířských technik Prof. Zdeňka Berana Marek Slavík

2 autor blogu autor blogu | E-mail | 30. července 2007 v 20:47

Děkuji za komentář, zvláště pak za takový který poskytuje mnoho užitečných rad a informací.

Podklad obrazu (šeps) jsem v tomto případě použil akrylátový zabarvený pigmentem  bolusu. V minulosti byl však užíván bolusový emulzní podklad, jehož složení mám v úmyslu rozepsat v doplňujících článcích k mé dipl. práci nebo v dalších článcích o jiných obrazech.

Zmínku o olovnaté bělobě vítám, jelikož jsem kvůli podnikl mnoho. Vím, že se v potřebách s výtvarnými potřebami říká, že se již nevyrábí. Jsou to však asi dva roky, co jsem ji ještě měl možnost koupit. Z toho důvodu jsem zkusil Zlatou loď, objednal jsem olovnatou bělobu značky Old-Holand, apeloval jsem na to, aby běloba byla skutečně olovnatá. Běloba mi byla doručena. Její obal obsahuje informaci o obsahu olova, dále i mnoho informací o nebezpečnosti apod. Pokud ji mohu porovnat s bělobou, kterou mám ze starých zásob, pak se od sebe prakticky nelíší. Obě jsou velmi těžké a vlastnosti mají takové, jaké jsem popsal.

Nejspíš se tedy bude jednat o zmiňovanou kremžskou bělobu, nechápu však, proč je tak tajemně maskována.

Lněný olej ve větším množství značně žloutne, a proto ho doporučuji v poměru, který jsem udal. Při své dipl. práci jsem zkusil velmi velké množství médií, některé i továrně vyráběné. Došel jsem nakonec k závěru používat pro účel mnohovrstvých lazur lněný olej. Jeho schopnost rychlého schnutí a zároveň i naslédné nerozpustnosti ve spodních vrstvách mně přiměla riskovat jeho zvýšené žloutnutí. Polymerovaný lněný olej je pro lazury nevhodný, jelikož jeho doba schnutí je velmi dlouhá, a to i 14dní a déle. Určitě vyzkouším olej makový, který jsem ještě nepoužil. Píše se o něm, že jeho doba schnutí je o něco delší, ale pokud bude mít stejné vlastnosti jako lněný olej, pak ho jistě budu doporučovat.

Poměr mezi malbou alla prima a malbou v lazurách je nejspíš věc názoru a dále i dobou, po kterou chceme obraz malovat. Osobně mi vyhovuje malovat déle a pokládat více lazur. Důvodem proto je, že se chráním od míchání barev alla prima, kdy může dojít k zašpinění barvy (což by se samozřejmě stávat nemělo). Dalším důvodem je, že se při malování alla prima ještě nerozptyluji konečnou barevností obrazu, ale naopak se soustředím na rukopis a efektní práci v pastách. Při práci v lazurách pak zvažuji jaká bude celková barevnost obrazu a nezřídka ji i měním, pokud nejsem spokojen. Největším důvodem, proč malovat více v mnohavrstvých lazurách, je, že při této práci dochází k pozvolnému utápění malby do velmi příjemné hry optických efektů a malba se tím uklidňuje a zjemňuje.

Neříkám tím však, že je to ten nejsprávnější postup. Mnoha výtvarníkům vyhovje rychlejší práce a svěží vzezření obrazu.

Jsem si vědom, že někteří malíři na svých obrazech podmalby nedělali. Mně jako malíři začátečníkovi podmalby vyhovují, protože mi dávají možnost vidět obraz v jeho předpokládaném světlostním rozvržení. I na mé práci je vidět, že jsem podmalbu nijak neprožíval. Její uplatnění bych viděl spíše u velkoformátových pláten s více figurami, kde sehrává nezbytnou součást zamýšlené světelné kompozice, a kde také bývá v některých případech nedodržována z důvodu pozdější barevnosti a kompozice, která z ní vychází. Všechny olejové barvy postupem času průhlední a tak vidím v podmalbě i možnost jakéhosi optického podsvícení ze spodních vrstev, a tím delšího udržení světelné kvality obrazu, zvláště pak u obrazů, které jsou malovány na tmavý podklad, jehož potenciál se využívá v oblastech stínů.

Jsem velmi rád, že je má práce komentována. V tomto případě ještě raději, je-li to od odborníka. Věřím, že více takových komentářů pomůže zvýšit kvalitu blogu a všem zájemcům o klasickou vrstvenou malbu pak poskytnout i ucelené informace pramenící z více zdrojů

Milan Smetana

3 Marek Slavík Marek Slavík | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 11:55

Taky jsem názoru, že olovnatá běloba je pro pastózni podmalbu bezkonkurenčně nejlepší. Dokonce jsem ji sehnal v prášku u Manekýna v Korunní ul., ale chce to s ní pracovat opravdu obezřetně. Pro pobavení uvedu malý příklad z mé praxe, kdy jsem provedl pastóznější podmalbu kremžskou bělobou. Tato podmalba, nejen, že po roce nezaschla a není možné přes ní jakkoliv malovat, ale co víc, je gumová jako žvýkačka. Nevím co do ní při výrobě přimíchali, ale je pro malbu naprosto nevhodná. Podotýkám, že jsem do ni nepřidal žádné médium. Tudíž bych se rovněž přikláněl k bělobě olovnaté-avšak je třeba zvážit její nebezpečnost.

   Je samozřejmě možné docílit past v podmalbě akrylem, ale výsledek není a nemůže být nejlepší, neboť se ztácí po zaschnutí barvy ostrost okrajů a následná malba přes akryl je pro mě dosti zvláštní a leckdy i nemožná.

   Nejčastěji používám lehce odsátou titanovou bělobu a to nejlépe utřenou z prášku, jejíž schnutí je dosti zdlouhavé, leč s výborným výsledkem.

Jako podklad pro malbu je jistě nejrychejší a nejspolehlivější použití akrylového šepsu. Já však preferuji klasický emulsní šeps, na kterém lze při malbě alla prima dosáhnout neuvěřitelné hloubky a sjednocenosti barev. Dovoluji si tvrdit, že návod pro jeho zhotovení je ve Slánského publikaci popsán správně, ale při jeho přípravě je nutno souslednost a množství objemných dílů pozměnit. Teprve potom je možné docílit šepsu, který nepraská, nežloutne, barvy se na něm nezarážejí a malba alla prima zůstane navždy zářivá a živá i bez lakování.

   Tento problém přípravy šepsů řeším již 6. rokem a troufám si říci, že slánský nejspíš nechtěl, aby si mohl každý malíř připravit ten nejlepší podklad pro malbu. Když totiž zhotovíme šeps přesně podle jeho receptu, bude se jednat pouze o průměrný podklad nedosahující kvalit a předností šepsu akrylového. Proto většina malířů sahá k akrylu.

   Z tohoto důvodu nemám příliš velkou potřebu používat lazury, protože sjednocení a skvělé zachování barevnosti mi umožňuje právě klasický šeps.

Z vlastní zkušenosti vím, že malba na akryl vyžaduje podmalbu (z důvodu vytvoření hloubky, které není možno jinak dosáhnout) a rovněž spoustu lasurních špinících přemaleb, neboť malba na akylu je trochu jedovatá a nepříjemně, zvláštně barevná.

Tak či onak, každý malíř má svůj vlastní způsob malby, a právě proto je možné kochat se z jedinečnosti jeho obrazů :)

Marek

4 Jiří Skala Jiří Skala | E-mail | Web | 18. září 2007 v 14:58

Ahoj,to ti musím napsat, makový olej má odlišné vlastnosti od lněného. Makový olej je nevhodný k malbě ve vrstvách, protože má tehdenci později praskat,protože není pružný jako olej lněný. Lněný olej je nejpružnější ze všech olejů a zabraňuje praskání, ale časem žloutne. Na slunci a v teple tuhne rychleji než ve tmě a v chladu. Polymerovaný lněný olej schne rychleji než normální a méně žloutne. Je hustší a ředí se terpentýnem. Ale jinak máš pěkný web a pěkně maluješ. Já sice ve své tvorbě jsem volnější,ale také občas dělám kopie. A zajimám se o technologií.Měj se Jirka

5 Dušan Dušan | E-mail | 23. ledna 2008 v 13:39

Mám dotaz. Opravdu Ti nezaschla Kremžská běloba ani po roce?

U sta hromů... a nebyla prošlá, nebo tak něco? A byla to Umtonka,

nebo to vyráběl někdo jiný? A oč vlastně jde při použití olovnaté běloby?

Jako o bělost? Konzistenci? Nerozumím tomu problému...

Díky za odpověď...

6 autor blogu autor blogu | 3. února 2008 v 10:54

V textu jsem zmínil, že mám velký problém se schnutím olovnaté běloby, a proto ho řeším způsobem, který mi vyhovuje.

Olovnatá běloba byla používána od dob středověku až po 19.st jako podmalbová barva obrazu. Důvody, které k tomu vedly jsou v podstatě zmíněny v komentáři č.2 a to:

- světlostní rozvržení a kompozice obrazu;

- prosvícení krycích vrstev z olovnaté vrstvy spodní (Slánský poukazuje na olovnatou bělobu jako na barvu, která dle sledování starých děl nejlépe vzdorovala celkovému ztmavení barev na obrazech s tmavým podkladem);

- možnost pracovat v pastách;

- olovnatá běloba ke svému utření spotřebovává 10-15% oleje, tudíž schne rychle a tvrdě, což má poté přímou závislost na stálost malby a její dlouhou životnost.

Je tedy nezbytně nutné, aby olovnatá běloba, schla RYCHLE a TVRDĚ a nikoli pomalu a měkce, jak se tomu stávalo u barev značky Umton, se kterými jsem měl onu špatnou zkušenost. O tom, že tato barva neschne tvrdě mohou vyprávět mé vzorníky. Na vzorníku z roku 2005 je stále plastická.

V minulém komentáři jsem se zmiňoval o olovnaté bělobě značky Old-Holand, zmiňoval jsem, že její vlastnosti jsou v podstatě stejné jako u firmy Umton. Musím svou zmínku doplnit. Na vzorníku, který jsem si vytvořil koncem roku 2006 mi k dnešnímu dni tato barva ztvrdla velmi tvrdě, a protože jsem ji měl ve skříni, tak dokonce lehce ztmavla a zežloutla, což by mohlo odkazovat na olovnatou bělobu. Proto stále zastávám způsob práce, který jsem uvedl ve svém článku.

Doufám, že jsem správně zodpověděl na položené otázky.

Chtěl bych jen uvést malou zmínku o vztahu olovnaté a kremžské běloby. V podstatě se jedná o to, že kremžská běloba je jeden z druhů olovnaté běloby. Jde o způsob získávání pigmentu olova. Více informací ve Výkladovém slovníku, R. Kubička, J. Zelinger.

7 Vitin Vitin | E-mail | Web | 29. března 2008 v 10:57

Pročetl jsem vaše zkušenosti a dohady ohledně olovnaté běloby. Běloba Kremžská je náhradou běloby olovnaté, ale nemá zdaleka její vlastnosti a pro stejné účely podmalby je nevhodná. Klasická běloba olovnatá se vyskytuje pod názvem běloba lupínková. Tuto bělobu vyrábí Winsor, Daler-Rowney a ještě několik firem, ale kvůli toxicitě se smí vyrábět pouze v zinkových plechovkách pro země EU. Bohužel jsem se setkal s více případy, kdy prodejci zaměňují názvy barev a kdy bělobu lupínkovou prodávají jako kremžskou, takže je nezbytné zjistit chemické složení barvy, bez něhož raději tuto barvu nekupuji. Výrobci totiž pod názvem lupínová běloba, tedy olovnatá, prodávají olovnatou bělobu s příměsí oxidu zinku. Bez této příměsi se v EU sehnat nedá. Oproti tomu běloba Kremžská obsahuje pouze základní uhličitan olova, takže nezkušený člověk se dá lehko zmást.

Tedy: olovnatá běloba je v EU pouze ta, která má označení pigmentů na štítku PW4, PW1. Běloba kremžská je bohužel zdánlivě čistá, protože má na štítku pouze PW1, ale není s lupínkovou srovnatelná kvůli jiné technologii získání uhličitanu olova.

8 svt svt | E-mail | Web | 29. března 2010 v 10:29

Neviem ci tento blog este funguje.Ohladom tej olovnatej beloby, mozno sa mi vysmejete, ale velmi sa mi pacil film Incognito (1994), kde namaloval hlavny hrdina Rembrandta a tam si olovnatu belobu vyrobil sam.

Komentáře jsou uzavřeny.